Modul s přejezdem

Když mě syn neustále dotazoval otázkou, zda-li mu na kolejišti udělám přejezd se závorama, rozhodl jsem se mu jeho přání vyplnit. Ideální příležitostí byl jeho čtyřdenní výlet mimo domov. Musel jsem ale promyslet, jak na to.

Rozhodl jsem se nakonec přejezd umístit do normovaného TT modulu o délce 22cm (20+2cm čela).

Kostru byla zhotovena stejně jako moduly Bořetic z bukové překližky 10mm. Zbytky z tabule jsem nechal naformátovat jako rozhraní RR a vida, hodily se mi velmi brzy.

Bylo nutné do doby odjezdu objednat veškeré komponenty. Rozhodl jsem se pro vyzváněcí zařízení od MTBBUS. Jedná se o hotový modul s reproduktorem, který imituje zvonek přejezdu při signalizaci. Zároveň má i výstupy pro spínání závor a dva výstražníky. Dokonce si do něj můžeme nahrát vlastní sampl se zvukem, takže nám při přejezdu vlaku může klidně hrát zvuk kytary :D. 

Závory jsem objednal tradičně od Viessmanna. Jsou prozatím jediné na trhu, které mají opravdu realisticky pomalý chod. Ty maloseriové chodí až příliš rychle.

Výstražníky naopak od malosériového výrobce jsou, zakoupené zde. Až na papírové kříže mi vyhovují, časem je nahradím leptem.

Kostra a komponenty byly tedy připravené. Poprosil jsem kamaráda o pomoc při sestavení, na tohle jsem si zkrátka netroufal. Zjistil jsem totiž, že kompletace není zdaleka tak jednoduchá, jak mě prodejce ujišťoval.

PR3B se totiž napájí stejnosměrným napětím 12V, nejlépe vyhlazeným. Problém. Tedy alespoň pro mne, neznalce. Závory naopak chodí na 16V třídavých.

Myslím, že už by výrobci ruka neupadla, kdyby hotový modul nachystal na 16V střídavých. Nákladných součástek na usměrnění a vyhlazení minimum. Raději bych stokorunu přidal a měl to kompletní, než takto práce na X hodin navíc. To stejné platí pro konektory optosnímačů, které jsou dodané v rozloženém stavu, stejně jako fotodiody a ledky. Jinak se jedná o perfektní práci a výborný nápad. Líbí se mi, že je zařízení umístěno nezávisle na DCC a funguje si podle průjezdu vlaků daným úsekem. Pokud nechceme používat optosnímače, je možné použít i snímače obsazení úseků, takže když nám souprava vjede do úseku, začne odebírat proud,zařízení dostává impuls a zapne se. Tato varianta se mi jeví jako výrazně lepší, nejsme při tom závislí na délce vlakové soupravy, ale na odběru proudu z daného kolejového úseku u přejezdu.

 

První prací bylo připravit základní desku, pomocí distančních podložek připevnit komponenty, připravit kabeláž, přidat relátko ( pro připojení závor) a vše zespodu propájet. Toto vše provedl kolega Mirek. Na desce zůstalo ještě volné místo, jeden nikdy neví co ještě přidáme. Napadá mě třeba osvětlení.

Zprava PR3B, optosnímač, relátko a výstupy pro připojení závor, výstržníků a snímacích diod.

Kolegovi ještě jednou díky, tohle bych já nesved. Zkrátka mám potravinářské vzdělání a co nemusím, tak kupuji. Snad to časem ještě dostuduji.

Velmi úsměvné je, že optosnímače reagují na světlo žárovky, takže žena přijde do dětského pokoje, rožne (pro pražáky rozsvítí :D) a přejezd se aktivuje :P.

Celý modul po složení vypadal tedy takto. Zabudoval jsem ho provizorně do kolejiště hlavně kvůli překvapení pro synka.

V současné chvíli probíhá stavba krajiny, která začla dokončením  podlahy a vyříznustím bočnice. Na severní straně bude silnice mírně klesat.

Sám jsem zvědav, jak dlouhou dobu zabere "zelenina" na takto malém, byť neméně nákladném modulu. Jdu tedy pozvolna pokračovat....

...nakonec zabrala asi 2-3 týdny pozvolné práce po večerech :)

Stejně jako u předchozího modulu bude jistě prostor na drobné dodělávky.


Ty přišly na řadu v listopadu 2011. Protože přejezd neodpovídal předloze soumodulí Bořetic, bylo třeba menšího zásahu do části modulu.

Byly sneseny závory, narovnán oblouk silnice a také prostor směřující k rampě skladište se proměnil v štěrkoprachovou cestu.

I přes poměrně razantní rekonstrukci nebylo nic poškozeno a přejezd se více přiblížil předloze, kterou se snažím modelovat.